Xaverovi se jeho investice povedla. Cesta i tržiště zvedly obchodní ruch v jeho vesnici, hospodáři se více snažili, protože za přebytky si mohli koupit spoustu věcí. A taky se rozšoupnout v nově postavené krčmě!

Zavedení daní v podobě peněz se kupodivu obešlo bez významnější protestů. Xaver tak musel přikoupit další truhlici na dukáty, protože ta první už byla plná tak, že nešla zavřít.

Stavba hradu se zdála být už na dosah ruky. Xaver si povolal z ciziny stavebního mistra, odborníka na stavbu opevněných hradů, a začal s ním plánovat stavbu. Ó jak krásně vypadal budoucí hrad na stavitelově obrázku! Xaverovi plály oči nadšením a div, že nepopadl krumpáč a nepustil se osobně do kopání základů.

Leč přece jen to mělo malý háček, ba spíš hák jako na velrybu! Kupodivu – peníze. Rozpočet na hrad byl pro Xavera hodně ledovou sprchou. Stavitel započítal opravdu všechno – náklady na těžbu kamene a jeho dopravu, vápno písek, mzdy zedníkům a tesařům, odměny stavitelovým pomocníkům (včetně diet za práci v zahraničí), dřevo na trámy, železo na kovářské prvky, atd. atd.

Xaver musel vypít několik lahví vína, dobře se prospat a pak se projet na koni, aby se z toho šoku vzpamatoval. Pak začal počítat.

Aby potřebnou částku naspořil, potřeboval by dalších alespoň 10let, a to by nesměla přijít nějaké katastrofa jako třeba povodeň, extrémně dlouhá zima, nebo neúroda.

Xaver začal upadat do deprese, kterou léčil bohatýrským popíjením vína.