Lekce 3: Jak snížit výdaje

Motto: Aby mi v budoucnu mohlo být lépe, dokážu se dnes uskromnit

Aneb „Odpustím si dovolenou v Chorvatsku, abych si mohl dopřávat dovolené v Thajsku“

Hledáme další zdroje pro spoření/investování.

Snaha omezit zbytné a zbytečné výdaje (darmožrouty, parazitní výdaje).

Pozor! Je to cesta mnohdy trnitá, může vzbuzovat negativní emoce v domácnosti.

Zkuste kuřákovi sebrat cigarety, že to je parazitní výdaj ☺

Obecná zásada: Spotřební výdaje MUSEJÍ odpovídat příjmům.

Nemůžu si pořídit koně, když uživím pouze psa.

Nemůžu si pořídit bernardýna, když uživím pouze pudlíka.

PŘÍSTUPY KE SNÍŽENÍ VÝDAJŮ

Složitější (a často doporučovaný)

Inventura současných výdajů → rozhodnutí je omezit (nebo zrušit), především ty pravidelně se opakující → spoření/investování uspořené částky, pokud skutečně na konci měsíce zbude.

Nevýhoda: vyžaduje ohromnou a pravidelnou sebekázeň

Často se výdaje jenom přelijí do jiných položek a na konci měsíce nic nezbude. A tak se to opakuje dokola. Vždy se najde „objektivní důvod, proč to zrovna tento měsíc nevyšlo. Ale příští měsíc to určitě už vyjde.

Nebo máme depresi, že si nedopřáváme to, co nás těší (pokud se rozhodneme „obětovat“ např. svoje hobby).

Jednodušší (a skoro neznámý)

Rozhodnutí, kolik si troufnu spořit měsíčně → trvalý příkaz na běžný účet na spoření/investici hned po datu výplaty → utratím jen to, co zbude

Zvládá to rozpočet domácnosti? → zvýším spořenou částku

Výhoda: Peníze, které nejsou jednoduše k dispozici se fakt nedají jednoduše utratit.

Nezbývá, než nějak vyjít s menším množstvím peněz.

Většinou se zjistí, že peníze v rozpočtu nechybí.

Nemusím omezit konkrétní výdaj, můžu pružně s rozpočtem pracovat.

Nemusím úplně omezit návštěvu restauračních zařízení, ale na pivko si dojdu, když na konci měsíce něco zbude → další motivace ke spoření.

Nevýhoda: I k úsporám a investicím se lze dostat, takže opět je potřeba sebekázeň k tomu, aby se na úspory/investice neudělal zbrklý nájezd.

TIPY K ZAMYŠLENÍ

Nákup ve slevě nemusí znamenat úsporu

Př.: Chci koupit 1 meloun, počítám s cenou 100Kč celkem.

Ejhle sleva 30%!!! Koupím si tedy dva melouny, každý za 70Kč, tj. 140Kč celkem. Ušetřím tak 2 x 30Kč = 60Kč ☺

POZOR. Ve skutečnosti „prodělám“ 70Kč! Proč?

40Kč víc, než jsem původně plánoval. Utratil jsem o 40% víc, než jsem zamýšlel! Skutečně spotřebuji oba melouny nebo se mi půlka druhého melounu zkazí, protože na ni již nebudu mít chuť?

Zkuste při zvažování velkých výdajů přepočítat je na výdaje za měsíc

Př.: Pořízení velkého zahradního zastřešeného bazénu

Celkové pořizovací náklady: 250 000Kč

Očekávaná životnost: 15 až 20let, tj. 180 až 240 měsíců

Průměrný měsíční náklad: 1 388Kč až 1 042Kč

Otázka: Chci skutečně „platit“ každý měsíc (i v zimě!) tuto částku za možnost koupat se 4 až 5 měsíců v roce?

Zamyslete se nad rčením:

„Nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat levné věci.“

U zboží a služeb, které si pořizujeme na delší dobu, se vyplatí připlatit si za kvalitu. I za cenu, že si musím počkat a naspořit.

Jasně, že neplatí, že drahé věci jsou vždy kvalitnější. Ale skoro vždy platí, že kvalita není (a ani nemůže být) levná.

Sledujte obzvláště pravidelné výdaje a dobře zvažte, jestli si do rozpočtu pustíte nějaký další. Každý pravidelný měsíční výdaj se násobí 12!!! ( např. tarify k mobilním telefonům, kabelová televize, členství v klubech apod.)