Věřitel (např. banka) poskytuje prostřednictvím úvěru dlužníkovi peníze. Vždy však existuje riziko, že nebude úvěr splácet. Ke snížení rizika slouží tzv. zajištění úvěru. Jeho smyslem je, aby věřitel dostal svoje peníze zpět, když dlužník nesplácí.

Způsoby zajištění

• Zástava nemovitosti
  Na základě zástavní smlouvy se zaeviduje v Katastru nemovitostí zástava neboli právo zástavního věřitele (poskytovatele úvěru) prodat zastavenou nemovitost, pokud dlužník úvěr řádně nesplácí. Získané peníze použije na zaplacení úvěru včetně všech souvisejících nákladů.
  Využívá se především u hypoték, ale i u úvěrů na vyšší částky.
• Ručitelské prohlášení
  Ručitel se zavazuje, že za dlužníka úvěr splatí, pokud ho k tomu věřitel vyzve. Využívají ho především banky.
• Dohoda o srážkách ze mzdy
  Dlužník již při podpisu úvěrové smlouvy souhlasí s tím, že věřitel může požadovat po zaměstnavateli dlužníka, aby splátky úvěru strhával ze mzdy dlužníka a posílal je přímo věřiteli. Dlužník tedy obdrží mzdu poníženou o splátku.
• Rozhodčí doložka
  Dlužník souhlasí, že spory s věřitelem nebude rozhodovat obecní (běžný) soud, ale rozhodce. Ten rozhoduje výrazně rychleji a celý proces trvá kratší dobu. Ne vždy se lze úplně spolehnout na požadovanou skutečnou nezávislost rozhodce, pokud si jeho služby předem objednává věřitel. Tuto formu využívají spíše nebankovní poskytovatelé.

Úvěry bez zajištění
Věřitel nepožaduje žádné zajištění. Nic však není zadarmo. Vyšší riziko pro věřitele znamená i vyšší úrokovou sazbu. Typickým zástupcem je spotřebitelský úvěr.