Víte, kdy je dobré začít své děti finančně vzdělávat? Hned jak se narodí, nebo ještě dříve. Asi to zní to jako nesmysl, ale je to tak. Než začnete totiž cíleně něco učit své děti, musíte začít u sebe. Ale nestačí, abyste si načetli nějakou příručku o finanční gramotnosti a tu potom papouškovali svým dětem. Děti se totiž nejvíc naučí nápodobou a to co vidí u svých rodičů většinou intuitivně dělají také. Žádné kurzy a poučky je neodnaučí to, co odkoukaly od svých rodičů.
Jaký máte vztah ke spotřebě?
Ještě dřív, než se začnete biflovat cosi o kreditních kartách, kontokorentech, spotřebitelských úvěrech atd., zkuste se zamyslet, jaký příklad dáváte dětem svým spotřebitelským chováním. Potřebujete mít každý rok nejnovější typ mobilu? Máte doma televizi přes celou stěnu? Chlubíte se kamarádům se značkovým oblečením? Nakupujete mraky vánočních dárků? Neodpustíte si každý rok skvělou dovolenou? To všechno je v pořádku, pokud vám po tom všem zbývá dostatek příjmů na spoření a investování. Pokud ale máte problém vydržet do výplaty a dovolenou nebo vánoce pokrýváte půjčkou, lze očekávat, že se takto budou chovat i vaše děti.
K jejich lepší finanční gramotnosti přispějete i tím, že jim nebudete kupovat všechno, na co si vzpomenou. Co když ale přijdou ze školky s pláčem, že si s nimi ostatní děti nechtějí hrát, protože nemají šatičky z pohádky Ledové království? Místo toho, abyste je hned běželi koupit, věnujte jim radši svůj čas a energii. Vysvětlete jim, že jsou na světě i jiné hodnoty než drahé hračky a oblečení a že kamarády lze získat i jinak. Domluvte se s nimi, ať si vyberou pouze to, co je pro ně nejdůležitější. Můžete jim také ukázat cestu, jak si na danou věc naspořit.
Ale ani výchova není všechno, některé chování mají lidé vrozené. Já jsem například byla typický spořínek. Už z 20ti korunového kapesného jsem 15 korun ušetřila. Moje sestra naopak utratila vždycky všechno a to jsme měli výchovu stejnou. Pokud mají děti tendenci více utrácet, měli byste jejich finančním návykům a vzdělávání věnovat víc času. U spořínků to máte jednodušší, šetří tak nějak intuitivně a ani se nemusí moc přemáhat.
Vlastní zkušenosti nad zlato
Jednoduchý návod, jak postupně děti seznamovat se světem financí najdete na webu Finančního vzdělávání, který provozuje Česká bankovní asociace. Já osobně zastávám názor, že kromě cíleného vzdělávání bychom měli děti zapojovat do všech rodinných finančních záležitostí v rozsahu, jaký jsou schopni ve svém věku vnímat.
Se svým synem chodím po cestě ze školky pravidelně do pekárny a on si jde sám dovnitř koupit svačinu. Když tam byl asi potřetí, vybral si místo obvyklého koláčku luxusní lentilkový minidortík, na který mu přidělená padesátikoruna nestačila. Vysvětlila jsem mu, že na ty nejhezčí dortíky peníze nemá. Od té doby mu už peníze vždycky vystačily, a to i přesto, že ještě neumí pořádně počítat.
Když už děti počítat umí, je možné začít hrát hry typu “Monopoly” nebo “Dostihy a sázky”. V pěti letech už dokáží i pochopit, že maminka s tatínkem chodí do práce, aby vydělali peníze a že bankomat vydá pouze to, co jsme nejdříve vydělali a pak dali do banky.
Se vstupem do základní školy začněte dětem dávat kapesné. Získají tak svůj první příjem a můžou začít šetřit na věci, které jsou pro ně důležité a vám přijdou zbytečné. Po desátém roce už si děti můžete brát s sebou do banky, ukazovat jim elektronické bankovnictví a postupně je zasvěcovat do rodinného rozpočtu. V patnácti letech je čas na ně převést i část odpovědnosti za peníze, které jim chcete věnovat do začátku (viz. poslední část mého minulého článku o produktech pro děti). Konečné slovo bych si ale zatím asi nechala, a to do doby, než se vaše ratolest postaví na vlastní nohy:-)
Autorem článku je Michala Janatová.
Sdílejte článek na Facebooku!