Myslíte na Vaše stáří?

Kdo bude sponzorovat Vaše stáří?

Možná Vám to přijde ještě hodně daleko, ale jednoho dne překročíte práh své kanceláře či dílny naposledy a odejdete na „zasloužený odpočinek“. Zní to dost hrozně, ale zkusme se na to podívat z jiné stránky. Žádné pracovní povinnosti a stresy, více času na činnosti, které Vás baví a nebyl na ně čas, vnoučata, cestování. A ještě k tomu pravidelný příjem bez práce.

A tady začíná háček – ten příjem se odněkud musí vzít. A přiznejte si, že navzdory všem varovným zprávám v médiích si stejně myslíte, že státní důchod Vám bude víceméně stačit.
Třeba ano, ale čím později Vám důchod státní úředník přidělí, tím méně muziky si za něj pořídíte. To je fakt, který platí, pokud se nestane nějaký zázrak.

Státní důchody se vyplácejí z tak zvaného průběžného systému financování důchodů, kterému tak nějak dochází dech. Kdo se nechce spoléhat na tento systém, musí pracovat na svém vlastním, osobním „důchodovém aktivu“.

První krok: oprostěte se od zažitého vnímání stáří jako nějaké tragédie. Zkuste přípravu na vlastní stáří vnímat jako přípravu na hodně dlouhou expedici, na které zažijete spoustu příhod veselých i smutných. Ale tak to v životě přece chodí bez ohledu na věk.

I náš slavný cestovatel Emil Holub věděl, že každá expedice potřebuje sponzora. Kdo bude tím Vaším?

Zajímavost

Dříve bývalo obvyklé, že když starý hospodář předával své hospodářství svému nástupci, zpravidla synovi, vymínil si, jak o něj bude postaráno. Stal se tzv. výměnkářem. Obykle se sjednávalo, že nový hospodář zajistí výměnkáři ubytování, stravu a nějakou péči. Vše bylo podchyceno smluvně, písemně. Péče o staré rodiče tak byla na bedrech jejich dětí.
Za zmínku stojí, že výměnek se do našeho právního řádu vrátil s novelou občanského zákoníku z roku 2014.