Státní důchod
Průběžný systém
V České republice máme tzv. průběžný systém financování důchodů. To znamená, že současné důchody platí současní pracující. Přijaté peníze přes tento systém ihned proběhnou. Odtud vznikl tento název.
Aby to bylo úplně jasné: Ta částka, kterou každý měsíc odvádíte ze svého příjmu na účet sociálního pojištění, se nikde nespoří. Je prakticky obratem vyplacena ve formě důchodu současným důchodcům. Až budete v důchodu Vy, bude Váš důchod financován těmi, kdo v té době budou pracovat. Proto se tomuto systému též říká solidární.
Ekonomicky aktivní lidé solidárně přispívají na důchody svých rodičů a prarodičů, a očekávají, že stejně se zachovají i jejich děti a vnoučata.
Nejedná se tedy o žádné pojištění, ale o jednu z forem daně.
Z toho systému se vyplácí důchody, jejichž výše závisí na:
- Příjmu – čím větší příjem, tím větší důchod. Ale čím větší příjem máte, tím nižší procento z něj dostanete ve formě důchodu. Náhradový poměr se pohybuje od 90% u nízkých mezd do cca 30% u vysokých mezd. Je to dáno principem solidarity.
- Době přispívání do systému – obecně platí, že čím déle do systému přispíváte, tím větší můžete důchod očekávat oproti těm, co do systému přispívají kratší dobu.
Podmínkou nároku na starobní důchod je získání potřebné doby pojištění (to znamená, že je třeba mít odpracované určité roky) a dosažení stanoveného věku. Podrobnější informace naleznete na stránkách České správy sociálního zabezpečení.
Průběžný systém fungoval dlouhá léta bez problémů, ale nyní se dostává do krize. Proč? Zjednodušeně řečeno proto, že díky vysoké životní úrovni, dostupné a účinné zdravotní péči se doba života v důchodu výrazně prodloužila a bude tak více těch, kteří ze systému čerpají a méně těch, co do něj přispívají. Systém je dlouhodobě neudržitelný, bude se muset změnit.
Moc variant změn k dispozici není:
- zvýšení příjmů do systému – prakticky to znamená vyšší odvody od zaměstnanců a tedy jejich nižší mzdy,
- zvyšování věku odchodu do důchodu – to už se dnes děje,
- snižování reálných důchodů,
- dotování průběžného systému z jiných položek státního rozpočtu – pak ale tyto peníze budou někde chybět.
V každém případě je udržení slušné úrovně státních důchodů politickým oříškem, do jehož rozlousknutí se nikomu moc nechce.
Význam vlastního důchodového aktiva bude tudíž narůstat.
Zajímavost
Uvádí se, že jako první zavedl důchodový systém německý kancléř Otto von Bismarck ve druhé polovině 19. století. Systém byl postaven jako skutečné pojištění kryté kapitálovou rezervou. A co je nejzajímavější – nárok na důchod vznikal dosažením věku 70 let, přičemž průměrný věk dožití nedosahoval ani 50 let! Šťastlivec, který se důchodu dožil, z něj čerpal necelých deset let. Zatížení státního rozpočtu bylo v tomto systému minimální.